Předevčírem na józe přišel tento zajímavý dotaz a protože je mi jasné, že to zajímá mnoho z vás, tak si přečtěte „jak ho tedy podle mě můžete najít.“ 😀

Bylo to na lekci ashtangy, v kurzu pro mírně pokročilé, kde jsme se chystali vložit nějaké pozice, které vyžadují určité dispozice (tedy konkrétněji pozici v polovičním lotosu, na kterou potřebujeme dispozice v kyčlích 🙂 Ashtanga svou „přísností“ nebo možná lépe řečeno svými nároky a požadavkem na disciplínu, má ten dar, že naše limity často objevíme dříve než na běžném kurzu jógy.

Každý z nás je originál

Lekci jsme začali tím, že jsme si povídali o tom, že každý z nás je originál. Ano, máme učebnice anatomie, kostí má většina z nás stejně, ale jejich tvary už se mnohdy liší, někdy od narození a ledascos v našem těle se uspořádává podle našich pohybových návyků. Bez pohybu prostě tuhneme a každý jinak, podle svých dispozic. Dnes už máme i výborné jógové knihy zaměřené právě na tyto rozdíly s fotkama, po kterých vám opravdu dojde, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž…

Jóga – cvičení z východu u nás na západě

Ashtanga Vinyasa, sestavička z Indie, prostě vychází z jejich pohybového standartu, kde je běžné sedět na zemi, dřepnout si na záchod atd. Z toho všeho vychází, že kyčle jsou mnohem svobodnější a rozhýbanější.

Vždycky ráda vzpomínám jak jsem bydlela v Indii v domě slavné kuchařky, ke které denně jezdilo na oběd třeba dvacet lidí a ona tak se svýma kamarádkama kuchařkama vařila celé dopoledne. Bylo jí šedesát, možná i více let, stejně tak jako kamarádkám, a všechny vařily, loupaly, krájely a umývaly zeleninu ve zkříženém sedu na zemi. Upřímně – umíte si takhle představit svoji babičku? Osobně si neumím představit ani svého otce jak si sám sedá na zem, do zkříženého sedu a bez pomoci se zvedne. Tak to prostě tady je, u nás se sedí na židlích a jak říká můj oblíbený citát: „Use it or loose it“. Tedy, co nepoužíváš, to ztratíš.

Cvičební systém z těchto krajin tedy vychází z úplně jiných tělesných dispozic, které tam jsou zcela samozřejmé. Pro ashtangu je pozice polovičního lotosu samozřejmá, je to východisko, něco, co mají přece všichni už na startovací čáře. A co my s tím tady?

PS? Foto napravo je jeden z mých Indických učitelů. Chce se říct: oni jsou opravdu trochu jiní 😀

Například: potilo se nás tam deset jednou na ashtanze v Indii, praktikujících už měsíce nebo roky. Přišel Ind na svou první lekci a most ze stoje byl pro něj samozřejmostí…

Ale zpátky na start a k lotosu

Pro nás už lotosový sed tak běžný není – jednak tedy kvůli anatomické stavbě pánve, kterou se mnohdy dost výrazně lišíme a taky kvůli nedostatku toho druhu pohybu, který by kyčle přirozeně otevíral každý den.

Co to tedy znamená, když chceme i přesto tento druh jógy praktikovat? Možná se budeme muset vyzbrojit trpělivostí.

1. Některým z nás to bude dáno a i na západě jsou lidé, pro které je lotos samozřejmostí.
2. Bude to trvat, ale půjde to. Druhá skupina bude pilně cvičit, rozsah se bude zvětšovat a za chvíli se bude lotos rodit. Možná to nebude ta nejpohodlnější a nejpřirozenější pozice, ale bude možný.
3. Možná to nepůjde. A pak je tady třetí skupina lidí a ta časem zjistí, že už dosáhla své hranice – tedy, že není už co protáhnout, že cítíme jenom tlak a dál to prostě nejde. Nebudu tvrdit, že je to úplně neměnné – věřím, že naše tělo je živé, stále se proměňující a reagující na naše potřeby. Nedá se ale přetlačit, ani se to nedá uspěchat, a taky je možné, že do lotosu se nikdy nedostaneme.

Zdravý a přirozený pohyb především

Kdykoli budeme na otevírání kyčlí ale pracovat, položte si základní otázku a odpověď mějte na paměti kdykoli budete cvičit –

je pro mě důležitělší založit nohy do lotosu nebo chodit? 

Zní to směšně a hodně radikálně. Nechci vás děsit, ale vlastně možná tak trošku jo 😀 Je dobré znát své priority, co opravdu potřebujeme pro život, abychom při cvičení přistupovali k tělu s jemností a ohleduplností. Snaha rychle rozhýbat kyčle totiž může ohrozit blízká kolena, která chtějí pomoct, co jen můžou. A vy zase chtějte, aby pomáhala, co nejméně, ať vás spolehlivě nosí co nejdéle 🙂

Takže jak poznám ten svůj limit?

No a teď v závěru bych se ráda dostala k té klíčové otázce k titulku, která mě dovedla až tady. Jak tedy poznám ten limit? Váš limit nepozná lektor, pokud jste mu tedy nedávali rentgen svojí pánve 😀 a to si aspoň já většinou na začátku kurzu nevybírám 😀 Poznáte ho nejlépe vy a to podle pocitů, které v pozici cítíte. 

Zásadní otázka zní – cítím protažení? nebo cítím tlak kostí a zábranu? Ano, v oblasti pánve nemusí být snadné si to procítit, ale s praxí jógy by se měla vaše vnímavost zvyšovat.

Skvělou pomůckou může být uvědomit si v pozici, co se od čeho vzdaluje – tam může být protažení a co se čemu přibližuje (kam pozici směřuju, co kam tlačím) – tam se může přiblížit kost kosti.

Takže asi tak, že k tomu ještě natočím videjko, ať máme jistotu, že si rozumíme 😀 Ale pokud máte jakékoli dotazy, napište mi do komentářů. Krásnou a respektuplnou praxi vašemu tělu přeje Monika

PS1: Na obrázku dole vidíte fotečku, kdy jsem si já v Indii osáhavala svoje limity. A můžeme ji použít jako menší příklad: když v této pozici táhne přední strana těla – protahuje se, když už cítíme jenom tlak páteře – stimulujeme, možná postupně posouváme limit, ale pohybujeme už se na své hraně. Třeba tohle byl pro mě už limit, který jsem se vědomě rozhodla neposouvat dál.

PS2: Pozor, hodně z nás, i hodně učitelů vychází z vlastní zkušenosti – tedy jde to mě, půjde ti to taky..

PS3: Pokud se chcete trošku dovzdělat v našich rozdílech, přihlaste na víkendový kurz Yin jógy, kde se tomu nejvíce věnuji. Najděte si termín v kalendáři akcí.

PS4: Pozor, v Indii můžete narazit na sadisty 😀