Staroindické pojetí času a dělení věků

Taky máte pocit, že neustále něco nestíháte? Honíte se z místa na místo s pocitem veledůležitosti všeho, co děláte? Možná už jste zjistili, že všechny ty důležité úkoly, za kterými se dnes honíte, si už za týden ani nebudete pamatovat. Ale je to tak, žijeme v době, kdy očekáváme řešení všech našich telefonátů a emailů na počkání, maximálně tedy do zítra…

S dnešní každodenní honičkou ostře kontrastuje pojetí času a postavení jednotlivce v historii ve staré Indii. V tom, co se dochovalo z písemnictví staré Indie, v nejstarších knihách nazývaných púrány, bychom těžko hledali zápisy dějinných událostí – kdo s kým, proti komu, kdo byl nejchytřejší a kdo nejkrásnější – najdeme tam pouze soupisy jednotlivých dynastií, které se tím odkazují na staré rodové linie nebo dokonce božské předky.

Stejně tak pozdější upanišády neřeší jednotlivce a jeho osobní příběh a každodenní život, ale většinou vedou jednotlivce k přesahu vědomí od jeho „malého já“ k poznání toho univerzálního. Třebas na pozadí příběhu, to ano. Přesto to však kontrastuje s dnešní dobou individuálních příběhů o naší jedinečnosti a pocitu vlastní nepostradatelnosti 🙂

Ale taková je doba, tento článek nemá být kritikou současného stavu. Pojďme se jen společně ponořit do těch obrovských čísel a dlouhých věků a nasát z nich trošku lehkosti do naši každodenní veledůležitosti, která nám tak často brání prožívat a užívat si život naplno – když každá chyba a pětiminutové zpoždění se zdá tak fatální :-D.

„…podle hinduistické kosmologie je naše lidstvo jen jedním z dlouhé řady lidských společenství, která tu žila a budou ještě v budoucnu žít. Doba jeho existence byla vypočítána na 306 720 000 roků. Toto údobí zvané kalpa (velevěk) se rozpadá na 71 manvantar (doslova „manuovských věků“ nazvaných podle jakýchsi praotců každého lidstva manuů.) Každá z nich trvá 4 320 000 let a dělí se na čtyři jugy (věky), které mají po všech stránkách sestupnou tendenci – co do délky trvání, úrovně morálky, duchovní a tělesné dokonalosti lidí i jejich celkových životních podmínek.“

První z nich je krtajuga, překládána jako zlatý věk. Vyznačuje se blahobytem, štěstím, zbožností, dlouhověkostí a poklidným soužitím. Druhá a třetí je trítajuga a dvapárajugakteré jsou vždy o čtvrtinu kratší a charakterizuje je postupný upádek.

Vyvrcholením úpadku je poslední období, zvané kalijuga, o kterém jste již zřejmě slyšeli a ve kterém se právě nacházíme. Rozvrácení pořádku, krátkověkost a nemoci, krutovládci, nenávist a bezbožnost. Tento „náš“ věk započal roku 3 102 př.n.l. a bude údajně trvat 432 000 let.

Pohled na ta obrovská čísla je jako pohled na noční hvězdné nebe a uvědomění si vlastní nepatrnosti, které ale přináší i hluboký pocit klidu a uvolnění. Takže o co nám vlastně jde? Co se stane, když některou z neodkladných věcí odložíme na zítra?

Pokud chcete hledat zklidnění a zastavení na józe, tak doporučuji jin jógu.

Citace z textu: Starověká Indie. Dušan Zbavitel, 1985.

Monika Winklerová
Monika Winklerová je hlavní autorkou a "programátorkou" tohoto webu. Věnuje se výuce různých jógových stylů - od dynamické Ashtanga vinyasa yogy až po klidnou Yin yogu. Je učitelkou Rádža jógy (200 hod., ČR), Ashtanga Vinasa yogy (200 hod., Indie), Hatha Yogy (200 hod., Indie) a Yin Yogy (100 hod., ČR) Posledních pět let se věnuje pořádání vlastních kurzů, workshopů a pobytů všude po světě. Co ji k józe přivedlo a jak jóga změnila její život, si můžete přečíst v jejím příběhu. >>
Komentáře