Ganesha sharanam 2018

Je to už pár dní od začátku nového roku, ale ráda bych dnes sdílela naše společné požehnání novému roku na první letošní lekci.

Zpívali jsme Ganeshovi, symbolu nových počátků a odstraniteli překážek, každý se svým záměrem a přáním do nového roku. Udělejte si chvilku čas, posaďte se a zamyslete se, co je vaším snem, záměrem, přáním do nového roku. Nehledejte předsevzetí, nehledejte jak se vylepšit, zaměřte se na sny. Žijete svůj život tak, jak si přejete? A pokud ne, co k tomu schází a co pro to můžete udělat?

Některá přání musí zrát (nebo jindy na jejich vyplnění musíme dozrát my), jiná ale můžeme opečovávat – hnojit a zalévat jako květiny, a postupně pracovat na jejich uskutečnění nejen v mysli, ale i v projevené realitě.

Nejsem vypravěč vtipů, pamatuji si snad jen jeden o muži, kteý se každý večer modlí, aby vyhrál milión. Po mnoha letech modliteb se ozve boží hlas a požádá muže, aby si už tedy alespoň koupil los.

Asi to ani není vtip, ale pro naše životy je to často příznačné – mnohé věci bychom si mohli splnit nebo pro jejich naplnění něco udělat.

Někdy jsme ale uvězněni ve své mysli a vlastně chceme jen toužit po něčem nedosažitelném, místo abychom natáhli ruku a na nedosažitelné si sáhli. A v mnoha dalších případech se ani nezastavíme, a tak nevíme, po čem vlastně naše duše touží. A náš život se řítí jako vlak bez strojvedoucího.

Život je tady pro život (jen tak si je :-D), vytváříme jej každý den, každý den taky může skončit. O tom, že tím to stejně nekončí, se dnes ale bavit nebudeme. Každý z nás má své téma, svůj batůžek tužeb, které chce zažít nebo věc, které chce mít v domnění, že takto dosáhne naplnění. Ano i ne. Jedno přání generuje druhé a je to jedno až za druhým…

Ale když si je plníme a žijeme své sny, je to jako sycení hladového bříška. Dopřávejte si a žijte podle sebe, ten hlad potom postupně slábne a až prohledáme všechny různé oblasti života a nasytíme se vším možným – věci, zážitky, role – tak postupně bude přibývat ticho a klid ve kterém nám bude čím dál lépe.

Zní to jako opak jógových přikázání ohledně stahování smyslů a netoužení. Je i není. Asi jsem tady na cestě k Oshovi a jeho přikázáním. Ale všechno tu má své místo.

Sama za sebe ve svém životě vnímám, jak všechny tyhle nemožnosti a zážitky, které jsem si splnila, jako by ze mě odpadly jako závaží, jako bych jejich prožitím odhalila jejich prázdnotu. Jakoby bych se jich přepila, přejedla a přestaly mě zajímat. Namísto popření a zatlačení, kdy by mohly s časem probublávat na povrch jako nevybouřené mládí.

Pokud ale netoužíte po ničem jiném než klidu mysli, tak si od Ganéši nic neobjednávejte, i tak si můžete zazpívat s námi 🙂

Ganesha sharanam 2018, aneb jak jinak než „Děj se vůle boží.“

video