Hodně cvičenců se k józe dostane skrze bolesti zad, a proto je určitě na místě se o páteř zajímat – tedy z pohledu jógového učitele. Od doby, co jsem začala učit, jsem absolvovala mnoho kurzů, jejichž součástí byla ve větší nebo menší míře anatomie. Stále je to však na mnoha jógových kurzech opomíjená oblast. Jak je to možné, když polovina lidí přijde na jógu právě kvůli zdravému pohybu?
Na prvním jógovém kurzu pro učitele jsme v anatomii probrali, kde se nacházejí vnitřní orgány a pak jsme si řekli, že máme taky kosti a svaly. Toť vše. Na dalším kurzu pro učitele v Indii jsem začala nahlížet důležitost anatomie z pohledu jógy, a protože mě to zaujalo, udělala jsem si u našeho učitele anatomie ještě jeden kurz. Ikdyž základ byl stejný, podruhé jsem si toho odnesla mnohem víc. Na prvním kurzu jin jógy jsme krásně rozpitvali největší svaly těla a už se mi do hlavy nastěhovalo i pár latinských názvů. Jin jóga mi taky umožnila nahlédnout rozdílnost anatomické stavby, která stále ještě není na józe respektována. Viz ono slavné – cvič, ono to půjde. A když to furt nejde, cvičíš málo…
Na každém kurzu měli učitelé, ikdyž všichni byli odborníci svého druhu, trošku jiný pohled na pohyb a funkce svalů. Na kurzu fasciální jógy zase jakoby svaly nebyly vůbec důležité. Tak čert aby se v tom vyznal 😀
Právě kvůli této pestrosti názorů a stále praxi s klienty se snažím zachovat otevřenou mysl vůči všem konceptům a stále se vzdělávat. Protože na každém dalším kurzu se něco nového naučím, a taky proto, že naše poznání nejen lidského těla je stále úplně na začátku.
Přijde nový objev, všichni jdou za ním a vystaví na něm své koncepty – tohle je dobré a tohle ne – tohle dělejte, jezte, pijte, cvičte. Jenže když se za pár let vědecky prokáže, že jsme se mýlili, trvá to mnoho let, než se to propíše a rozšíří. Neradi se pouštíme zaběhnutých pořádků a navíc za ty roky si na tom vždy někdo vytvoří byznys a nechce, aby se to provalilo, že…
Velmi významné mi to přijde třeba ve výživě, která si prošla érou margarínu a polotovarů a ikdyž už se dávno zjistilo, že nám to škodí, babičky a dědečci v obchodech stále nakupují rostlinné margaríny, aby neměli vysoký cholesterol, že…
No ale dost už, chtěla jsem psát o něčem úplně jiném, a to o spirální stabilizaci, neboli SM systému. O víkendu jsem totiž absolvovala jejich kurz a byla jsem asi především v šoku, jakto, že je to pořád ještě relativně málo známá „alternativa“, když to má tak dobré výsledky a je to postaveno na znalostech anatomie.
Systém spirální stabilizace (někdy zkráceně SPS nebo SMS) vyvinul český lékař Richard Smíšek a slouží pro S – stabilizaci a M – mobilizaci páteře, odtud tedy zkratka SM.
Jedná se o soubor cviků, které jsou určeny pro pacienty se skoliózou, po výhřezech disků, po operacích páteře nebo třeba při artróze.
Celý systém se základá na studiu svalového řetězení a rozlišuje vertikální stabilizační systém a spirální řetězce svalů. Vertikální by tedy měla zajišťovat klidovou pozici a spirální řetězce se aktivují pohybem. Takhle by to všechno krásně mohlo fungovat, smutný vtip je v tom, že kvůli nedostatku pohybu (který začíná usednutím do školních lavic), jakoby se řetězce přerušily a svaly zapomněly spolupracovat. Tělo tak stabilizuje a přetěžuje vertikální osu – začneme tuhnout (zpevňovat) okolo páteře a do pohybu se přestane zapojovat zadek a břicho. Vliv na to má téměř stálá flexe kyčlí v sedu, předsunutá hlava aj.
Vše funguje na principu reciproční inhibice, kdy napětí v jedněch svalech umožňuje jiným relaxaci – v tomto případě – kdy jsou rozrušeny spirální řetězce, to neumožníme vzpřimovačům páteře, a obratlové ploténky jsou tak pod stálým tlakem, kterému nakonec leckdy neodolají a „vytečou“. Spirální řetězce by totiž během chůze měly vyvolávat trakci páteř – takové prodloužení, povytažení do délky, které mají rády ploténky.
Tělo bohužel není auto a náhradní díly už nikdy nejsou jako originály. A tak po operaci výhřezu, když se místo zastabilizuje a znehybní, a tudíž vytvoří větší tlak na další ploténku, se většinou po pár letech objeví nový výhřez. Tak to dopadá, když nekupujete originální náhradní díly.
Jaké jsou ty originální? Ty, které tělo samo produkuje, žádné externí. Tedy začít s tím pracovat a stabilizovat páteř zdravým pohybem – cvičit. Možná už to nebude jako originální zdravá ploténka, protože ta je z velmi vzácného materiálu (takže je vždy dobré zraněním a úrazům předcházet), ale je vždy lepší než nějaké šrouby v páteři…
Cviky SM systému se tedy snaží znovu uvést ve funkci správné řetězení svalů, tak aby páteř měla nejen statickou, ale i dynamickou oporu. Celé cvičení se zakládá na tom nejjednodušším a zároveň krásně komplexním pohybu – CHŮZI. Drobnými pohyby pod dozorem učitele se nakonec učíte správně chodit – hlídáte si postavení těla v ose – tedy zasouváme většinou předsununou bradu, stahujeme lopatky k páteři, zapojujeme zadek atd. Můžu říct, že to bylo pro mě jedno z nejzajímavějších zjištění víkendu – jak těžké bylo tam přidat ten zadek 😀
Je toho spousta, co by se dalo o SM systému napsat, určitě toho hodně najdete na internetu, mojí motivací bylo vás upozornit na propracovaný systém léčby páteře (a nejenom). V posledních letech, když mi přišel někdo s výhřezem, tak jsem mu doporučila SM systém, ale po tomto víkendu bych to pomalu doporučila nám všem, protože stálým sezením jsme poznamenáni téměř všichni.
Jóga pomůže u mnoha bolestí zad – protože protáhnete a posílete (břicho, nohy, záda, atd…), tělu to dělá dobře a plotýnkám odlehčí, oživí je to, hydratuje. Tím se ale nezmění naše nezdravé návyky. A pokud už máte nějaký akutní problém, SM systém dokáže být krásně adresný – tedy zaměřený na to, co vás trápí a jemný, což jóga a především hromadné lekce nejsou.
Takže v akutních případech než zvolíte nějaké operativní řešení, si vyhledejte nějakého učitele SMS ve vašem městě. Neučte se to sami doma, chce to ze začátku dohled, protože nejde o to, jak ten pohyb vypadá z venku, ale které svaly se do něj zapojí. A to se mnohdy musíme přeučit.
No a pokud jste z Ostravy, mohu vám doporučit Zuzku Sovadinovou, DiS., ke které chodím i já. 🙂