Opět otevíráme tradiční okénko na cestě k pramenům jógových textů a mrkneme se na další z klasických pramenů Hatha jógy (nejvýznámějšími tradičními hatha jógovými texty jsou knihy Gheranda Samhita, Shiva samhita nebo nejznámější Hatha Yoga Pradipika).
Shiva Samhita bývala často datována až do 17. století n.l., ale zrovna překladatel, kompilátor a historik, jehož kritickou edici bych doporučila – James Mallinson – ji na základě citací starších textů, situuje do rozmezí mezi lety 1300 – 1500 (jelikož již po roce 1600 nacházíme citace z Shiva Samhity v jiných dílech).
Boha Shivu zřejmě znáte (brzy mu taky věnuji nějaký prostor na webu) a slovo samhita znamená něco jako „daná dohromady“, sesbíraná, sjednocená, výtah, sbírka, prostě kompilace veršů. Není vedena jako dialog, což je u těchto textů poměrně časté, ale v poslední, páté kapitole, vstupuje do textu Parvati, Shivova manželka s dotazem, který zodpovídá v následující kapitole. Jinak je text vedený jako výklad učitele žákovi. Představuje a doporučuje mnoho technik a vizualizací, ale na mnoha místech také zdůrazňuje, že by žáci by do těchto technik měli být uvedeni, iniciováni svým guru.
Text je tedy rozdělen do pěti kapitol, podle témat, kterým se věnuje:
Autor je zastáncem ne-dualistické školy Advaita Védanty, která představuje filozofii jednoty. Zjednodušeně – vše je já – „existuje jen duch a já jsem ten duch – nic jiného neexistuje“ (1:34). Termínem užívaným pro toto jedno je v józe i v Shiva Samhitě – Paramatma. „Jednota existuje vždy, rozmanitost neexistuje vždy.“ (1:46)
Moc se mi líbilo přirovnání: „Existuje nekonečné množství šálků s vodou, můžeme vidět mnoho odrazů slunce, ale substance (základ, esence) je ta stejná, stejně tak jedinců jako šálků s vodou, je nespočet. Ale živoucí duch, stejně jako slunce, je jen jeden.“ (1:35)
Vše pochází z tohoto jednoho: „Celý vesmír, pohyblivý nebo nepohyblivý, vzešel z jedné Inteligence.“ (1:49), a vše je tím jedním: „Jako prostor obklopuje sklenici zevnitř i zvenku, stejně tak uvnitř i vně stále se měnícího vesmíru existuje jeden „Universal spirit (světový duch)“. (1:49), není omezeno časem, ani prostorem, je tedy nekonečné a všeprostupující (1:54), je neměnné (1:59).
Příčinou nerozpoznání tohoto jednoho já je Nevědomost (Avidya), Maya – iluze. Ve chvíli, kdy prohlédneme Mayu, už nenajdeme štěstí v bohatství, těle ani jiných potěšeních. (1:65)
„Maya (iluze) je matkou tohoto vesmíru. Z žádného jiného principu nebyl tento vesmír vytvořen a když je Maya zničena, přestává svět existovat.“ (1:64)
V první kapitole bychom našli ještě hodně zajímavých myšlenek a citací, nalezneme tam také teorii pěti elementů, tří gun, protiklady Shivu a Shakti a také povídání o těle, jako příbytku ducha. Zajímavé je označení těla jako „chrámu utrpení a potěšení“. (1:90) Dočteme se zde také o reinkarnaci a v poslední větě se dozvídáme, jak celý koloběh končí:
„Když byly všechny plody karmy vychutnány, Jiva je vstřebán v Parambrahma.“ (1:96).
V této kapitole najdeme popis energetických drah, které přirovnává k řekám a čaker (sedmi ostrovů). V lidském těle nacházíme paralelu slunce a měsíce, čakry jsou spojovány s lotosovou symbolikou a vše vede zase zpět k připomenutí toho, že svět tvoří karma a když dojde k poznání Mayi, jsou zničeny veškeré lidské touhy (2:44). Když pronikneme hluboko do hmoty, toto nepravé poznání zmizí (2:47).
V tomto kontextu je zajímavé připomenout si, že dnešní kvantová fyzika často dospívá k podobným závěrům – čím více jdeme do hloubky, rozpadají se veškeré koncepty a teorie toho, co je to vlastně hmota.
Zajímavý je i „moderní“ přístup autora, když říká, že až dojde k poznání Já, není potřeba provádět žádné další obřady. (2:54) Jako by říkal, že vše, co zde vlastně píše, je platné před poznáním Pravdy a slouží jako berličky (ukazatele, pomůcky) na cestě. Po dosažení již ale není třeba ničeho. Velice to připomíná i texty Ramana Maharišiho.
Začátek třetí kapitoly se věnuje vysvětlení Vayus (tedy větrů), které můžeme znát, pokud se zajímáme o energetické tělo a chakry, hovoří o důležitosti učitele (guru) a druzích studentů. Kapitola se věnuje představení jednoduché pránajámy střídavého dýchání, kterou je nejlepší provádět čtyřikrát denně – za východu slunce, v poledne, při západu a o půlnoci.
„Když toto budeme provádět denně, pravidelně po dobu tří měsíců, nádí budou bezpochyby pročištěny.“ (3:26)
V kapitole najdeme také překážky, které musí jogín na své cestě zdolat (z těch pro nás dnes zaímavých je třeba překážka 20. společnost žen, 21. uctívání nebo sezení blízko u ohně, 22. přílišné mluvení a 23. přílišné jezení. V neposlední řadě taky pozor na koupání před úsvitem 😉
Aby tyto překážky bylo možné zdolat, nalezneme hned v dalších verších možné pomůcky, „berličky“: Kafr, milá slova, poslouchání rozmluv o pravdě, trpělivost, skromnost a jiné.
Když zdoláme tyto nesnáze, a věnujeme se nadále provádění pránajámy, možná nás čekají Siddhi, různé nadstandardní schopnosti, jako je třeba levitace, vidění minulosti, budoucnosti nebo schopnost vstoupit do jiných lidských těl. V kapitole najdeme také pěkné popisy různých vizualizací spojených s čakrami a také zmínku o mantře Óm, jakožto ničiteli karem (3:62).
Tato kapitola také popisuje několik pozic a to konkrétně čtyři – Siddhasána, Padmásána, Ugrasána (odpovídá paščimotanásáně) a Swastikasana.
Právě v Hatha jógových textech jako je Shiva samhita nacházíme teorie a techniky k práci s energetickým tělem, což je také téma, na které se zaměřuji a kterému se věnuji na kurzech Chakra Yogy. Tato kapitola představuje potenciál energie Kundaliní, mantry pro práci s čakrami, mudry a bandhy a zajímavé techniky vizualizací.
Jakožto první překážku uvádí nyní personifikovaný Shiva termín Bhoga. Možná jej již znáte, přeložme si jej nyní jako „požitky a jejich vychutnávání“. Patří tady ženy (na prvním místě), bohatství a majetky, ale také požitky jako tancování, zpívání, ježdění na koních, ale i slonech.
Další překážkou je silné lpění na rituálech a potom také přílišné studium, nebo spíše znalosti, na kterých si zakládáme a které potom mohou bránit našemu přímému poznání.
Stejně jako Patanjali v sútrách rozlišuje Shiva Samhita několik druhů praktikantů – něco jako mírný, střední, zapálený a hodně zapálený (nebo se vám více líbí žhavý?). Podle stupně jejich zaujetí pro cíl se odvíjí čas potřebný k jeho dosažení – od 12 let až po 3 roky.
Poslední kapitola také popisuje techniku vyvolání stínů (pratikopasana), a proces naslouchání vnitřního všudypřítomného zvuku, označovaného jako nádam. Pátá kapitola také prochází čakru po čakře, čím je specifická a co získáváme meditací na tu kterou čakru.
Páteřní kanálky se zde opět alegoricky spojují s řekami Indie (Ida – Ganga, Pingala – Jamuna, Sušumna – Saraswati.)
Na jiných místech textů jsou také kanálky spojeny s menšími toky Varana a Así, což je také důvod, že autor kritické edice James Mallinson, situuje autora do oblasti Varanasí.
Jako v každém z těchto starších textů jsme neustále upozorňováni na to, že to, co se zde dozvídáme je tajemství, které musí být udrženo a jak je důležitá iniciace do jednotlivých technik vlastním guruuem. Co je ale relativně novátorské je otevření jógy a jejich technik pro lidi, kteří žijí s rodinou a mají vůči ní své povinnosti.
Jak jistě víte, jóga byla jinak exkluzivní záležitostí, která tradičně nebyla pro všechny, jen pro pár vyvolených. Poslední verše se věnují právě zdůraznění toho, že i když žijeme ve společnosti, máme rodinu a závazky, přesto pro nás může být jógová praxe přínosná a přinést kýžený účinek.
To už ale dnes není nic nového, jelikož jógové techniky již dávno nejsou opředené tajemstvími a pro jejich praxi nemusíme odcházet ze společnosti, zříct se světa ani majetku. Co však bylo a je důležité stále, je náš postoj k těmto věcem.
Doufám, že vás článek inspiroval k vlastnímu studiu některého z tradičních textů, mnoho verzí najdete online zdarma a i v ČR již můžete objednat tištěnou verzi v angličtině. Ještě vám mohu usnadnit hledání – já nakupuji anglické knihy nejčastěji ze dvou knihkupectví – enbook.cz a nejlevnejsi-knihy.cz