Jak to chodí na ajurvédské klinice

Poslední měsíc jsem byla několikrát nemocná, a tak jsem se rozhodla, že před naším organizovaným pobytem si na Srí Lance vychutnám ještě týden odpočinku, na načerpání sil. Nechtělo se mi někam cestovat, hledala jsem jen relax, a tak jsem se rozhodla, že se přidám k Terezce, která svůj pobyt začala ještě dřív, a to právě v rezortu, kde náš následný pobyt začínal.

Určitě jsem netušila do čeho jdu, představovala jsem si moře, pláž, masáže a relax.  Jógu a čtení na terásce. Procházky po pláží a pozorování západu slunce. Ne že by to všechno tady nebylo, ale… nezbývá na to žádný čas a většinou ani síly 😀 Ocitla jsem se totiž na ajurvédské klinice.

Přišla jsem k tomu jak slepá k houslím. Ale možná jsem právě tohle potřebovala 😀

Všechno se tady děje tak rychle, že nemám čas mít strach z těch leckdy ne až tak příjemných procedur. Většinou až po jejich absolvování si je hledám na googlu a žasnu 😀

Jak takový pobyt začíná

Přijela jsem tady v sobotu odpoledne a od té doby se mi otevřel dosud nepoznaný svět ajurvédských procedur. Věděla jsem, že se tady dělá ajurvéda, samozřejmě, ale říkala jsem si, že to bude znamenat pár relaxačních masáží… tak trošku jsem se spletla.

Hned v sobotu po příjezdu jsem absolvovala schůzku se dvěma doktory a pátrala v rodinných anamnézách a ve své vlastní minulosti, co by mi tady tak mohli léčit… nechtěla jsem je přece zklamat tím, že jsem si přijela odpočinout 😀 nakonec se toho vynořilo až až a den pokračoval pěti “trítmenty”, tedy procedurami. Tuším, že to byla masáž chodidel, hlavy, obličeje, krku a šíje a na závěr nohy v lavoru s bylinkama. Začalo to dobře, co si budem povídat, zatím nic nenapovídalo tomu, co se děje nyní 😀

V neděli se na mě přijel podívat ještě třetí, hlavní doktor a měli jsme asi hodinovou schůzku se všemi doktory. Nemohla jsem je zklamat, a tak jsem vypovídala ještě o dalších nemocech, které jsem prodělala. Myslím, že teď už opravdu bylo co léčit a všichni byli spokojení. Tentokrát byla součástí schůzky i důkladná prohlídka, kde mi posvítili i do uší, poohýbali všechny končetiny a poťukali na všechny vnitřnosti.

Z mého tepu prý vyčetli, že mám příliš váty a pak něco navíc pity, takže to se teď zřejmě snaží zharmonizovat. Každý den tak popíjím váta čaj z modré termosky, absolvuji pět denních procedur a jím pouze ajurvédskou harmonizační stravu.

Pro normálního člověka by to asi nebylo úplně pochutnání, ale já jsem spokojená, jídlo je tu většinou báječné, především polévky, které jsou ke snídani, obědu i večeři, což mi jenom vyhovuje.

Jak se žije na ajurvédské klinice

Jídla jsou zde také naší jedinou denní kulturou, ikdyž je velice často absolvujeme v apartních “župáncích”, protože jsme většinu dne promaštění od hlavy až k patě. Po mnoha procedurách nesmíme na vítr, což vylučuje pláž, ale upřímně řečeno, většinou ani není touha někam chodit. Sprcha a klídeček na terase za zvuku šumění moře 🙂

Vstávám tady přirozeně před šestou hodinou ranní, medituju, čtu si, cvičím a pak jdu na snídani. Rána jsou parádní, než vás na “trítmentech” odrovnají, tak se leckdy cítíte plní energie.

U společných jídel většinou řešíme naše procedůry a léky. Trošku jako v čekárně u doktora 😀 každý den nějaké změny a setkání s doktorkou Udarou, která tady jako jedna ze tří, z celkem asi 20 zaměstnanců mluví anglicky. S ostatními si tady musíte vystačit se slovy – yes, no, like, soft, hard.

Někteří znají více slov, ale může se stát, že těm slovům zase nerozumíte vy. Jako když se mě moje terapeutka druhý den ptala: “vojs masáž?” Říkala jsem si, co tím asi myslí, protože na léčbu vibracemi, zvukem nebo hlasem, to tady nevypadalo. Ale chtěla se dorozumět, a tak to pořád opakovala, až mi to došlo: “bojs masáž”. Tedy jestli bych šla na nějaké “trítmenty” i k muži 😀

Po snídani tedy většinou začínají procedury, ideálně v jedenáct, to mi vyhovuje nejvíc, ale některé prostě začínají před snídaní a jiné i v pět hodin ráno. Po procedurách se s Terezkou sejdeme na oběd. Snídaně, oběd i večeře – na všechny potřebujeme čas okolo dvou hodin (večeře i čtyři) 😀 prostě společenská událost. A taky máme na stole v krabičkách své léky (chuťově obskurní sirupy a tabletky), které musíme brát s rozestupy po jídle, což zabere tak hoďku, těm co mají více léků i déle, že Terezko 🙂

Po obědě jdeme každá do svého domečku, odpočíváme a po čase se i můžeme osprchovat.

Ani ta nejolejovější masáž u nás není tak olejová jako tady ta nejmenší. Po procedurách prostě skončíte zmaštění (a pár hodin si to nesmíte smýt) a leckdy s velice bizardní čepičkou na hlavě. Ráda bych s vámi tuto absurditu sdílela, ale jsou fotky, které by se prostě neměly zveřejňovat…

Někdy potom následují i odpolední procedury a po nich naše dlouhá večeře a jde se spát. Pokud vám tedy nedali černý čaj jako mě dnes, vzhledem k dnešnímu průplachu, který mě motivoval k napsání článku o ajurvédských procedurách, ke kterým jsem se ještě ani nedostala. Každopádně už je příliš pozdě – půl jedné, takže snad zítra 🙂

Dobrou noc ze Srí Lanky.