Co nám dává křídla?

Víte, jak se z housenky bource morušového stane motýl? Ne, nebude to reklama na Red Bull :-D, ale krásný příběh, který ilustruje Patanjaliho jógasútry, najdete v inspirativní knize The Yoga Sutra of Patanjali Sri Swamiho Satchitanandy. Zameditujte si nad tím, v jaké fázi jste nyní vy sami.

Hedvábná nit, kterou vyrábí bourec morušový, je hrubá a dužnatá. Když je housenka tohoto motýla den stará, je veliká asi jako vlas. Na palec se vám těchto červíků vejde více než sto, ale o den později už na ně budete potřebovat celou dlaň. Třetí den se stěží vejdou na velký tác a za třicet dní je každý z nich tlustší než palec. Takhle rychle rostou tyto housenky díky tomu, že nedělají nic jiného, než že jedí morušové listy.

Jedí dnem i nocí a čím více toho mají, tím více toho snědí. Po třiceti až čtyřiceti dnech jsou tak unavení, že už ani nemohou dál. Přejedení lidé často upadnou do letargického spánku, při kterém se, převalují zleva doprava. Stejně tak se převalují tyto housenky, kterým však zároveň z úst vytéká šťavnatá slina. Všechno, co předtím snědli, vytváří tuhou pastu, která je základem hedvábného vlákna.

Když se housenky převalují, zamotávají sami sebe do tohoto vlákna, do hedvábné kukly. Když se zbaví veškerých slin, upadnou do hlubokého spánku, ve kterém zapomenou na vše.

Po čase se vzbudí a zjistí, že sami sebe uvěznili do malé klece, která vznikla z jejich vlastních slin. „Co to je?“ říká si housenka. „Kde to jsem? Jak se to stalo?“ a pak si vzpomenou.

„Pořád jsem jenom jedla a jedla. Užila jsem si bez výjimky všeho, co jsem mohla. Rozmazlovala jsem se a úplně mě to unavilo, a potom jsem ztratila vědomí. Otáčela jsem se kolem dokola a sama sebe jsem uzavřela do této kukly. Jaká to hrůza! Kdybych alespoň to, co jsem měla, sdílela s ostatními. Byla jsem úplně sobecká. Moudří lidé hodně mluví o nesobeckém životě, ale nikdy jsem to neposlouchala, a ani tyto rady nenásledovala. Ve chvíli, kdy přestali mluvit, dala jsem se zpátky do jídla. Všechna tato moudrá slova šla jedním uchem dovnitř a druhým ven. A teď platím za své chyby. Lituju všech svých hříchů.“

Housenka lituje, modlí se a hladoví. Ve své hluboké meditaci odhalí své nevědomé chování a rozhodne se už dále nepokračovat v sobeckém životě. V budoucnosti už bude přemýšlet nad tím, co přijmout a co už ne. Po tomto rozhodnutí začnou na těle červa vyrůstat dvě křídla – jedno z nich je viveka (schopnost rozlišovat) a druhé vairagya (nepřipoutanost, nelpění). K nim přibude ještě intelekt, který jako ostrá špička motýlího nosu otevře kuklu. S tímto může housenka, teď už vlastně motýl, vyletět se svými úžasně barevnými křídly ven, a podívat se na své vlastní vězení. „Odlétám, a k tomuhle už se nikdy nevrátím.“

Můžeme se takto tázat sami sebe: „Kde se nacházíme nyní? Přejídáme se nebo už jsme uvězněni ve své vlastní kukle? Meditujeme nebo nám už rostou křídla?“ Položme si tuto otázku, a pokud se stále nacházíme v procesu konzumace, nebylo by stále lepší ho zastavit a zachovat si svobodu? Čím více si věcí užíváme, tím více jsme spoutaní. (Jedno přání a touha totiž plodí druhou a zároveň přibývá toho, co nechceme ztratit a tudíž tomu musíme věnovat pozornost a péči.) Pokud nechceme poslouchat, příroda nás svými lekcemi zase zažene do kouta. Oslepuje nás, ale jenom skrze ni můžeme poznat její podstatu a odpoutat se od ní. Meditujte nad tím, v jaké fázi jste nyní, už se klubete ven z kukly?

Sri Swami Satchidananda – The yoga sutra of Patanjali