Asi nejčastější otázka, se kterou jsem se na józe setkávala. Vždycky jsem si říkala, ze natočit takové video na youtube by byl trhák – CLICKBAIT 😀 A možná, že video pod tímto názvem přidám, ale jen kvůli lákavému názvu. Jinak si myslím, že takových videí mám plný youtube.
Většina z nás to tuší – nejlepší cvik na bedra bohužel není. Není ani pět nejlepších cviků. Protože každý pohyb je specifický a tělo ve své provázanosti miluje změnu a pestrost. Chce pohyb. Všemi směry, všemi způsoby. Pomalu i rychle. Někdy méně, jindy více.
Jeden cvik, jakkoli by to bylo lákavé, bude prostě vždy jednostranný. Může na chvíli fungovat, ale dlouhodobě s jedním cvikem na jednu část těla nevystačíte. Pokud je pohybu málo a jednostranný – nikdy to nebude stačit.
Žádná část těla prostě nejde vyjmout z jejího kontextu – tedy celku těla. A to, že bolí bedra může být dáno ledasčím. Obecně když už máte nějaký vážnější problém, doporučuju fyzioterapii. Jógová praxe na lekcích bude vždy obecná a je to skvělá PREVENCE. Ale už nemusí být ideální léčbou. (Ikdyž stejně jako lidi chodí s dotazem, co na bedra, tak stejně často chodí i s tím, že jim jóga skvěle pomohla od bolesti zad. A to chodí třeba jednou týdně a to je vše. Vždycky si říkám, jak málo sakra stačí. Ačkoli já jsem asi zastánce spíše 10 minut denně než jedné lekce týdně. Ale to už je jiná věc.)
Každopádně celé to vlastně byla jenom odbočka. Dneska jsem prostě byla na lekci a celá lekce byla o záklonech, celá!!! záklony, ramena a protahování přední strany stehen. Abysme pak udělali krásnou holubičku.
Obecně nejsem fanoušek lekcí, které mají PEAK POSE. Často až příliš svádí k jednostrannosti. A často i k extrémům, protože ne vždy je peak pose tanečník. To je ještě půl bídy.
Každopádně na tu lekci třeba přijdou stejní lidi, co se mě ptají na nejlepší cvik na bedra. Přijdou tam i ti, co cvičí jednou týdně (a to bude asi většina). A upřímně si nejsem jistá, co si z takové lekce odnesou.
Ale je to jako se vším, když se vše zasadí do kontextu s vědomím souvislostí – dá se udělat vyvážená lekce, která má i svůj peak. (A dokonce ten peak možná půjde lépe zdolat, když se bude pracovat s celým tělem.)
Nic nejde vytrhnout z kontextu. Ale zkratky jsou tak svůdné.
Na závěr bych ještě škarohlídsky doplnila, že mi někdy přijde škoda, že v józe si každý může dělat, co chce. Ale je to i výhoda, ta svoboda, že? Je to dvojsečná zbraň jako vše. Každopádně spousta cvičebních metod vás dlouhou dobu bere jako lektory v zácviku a třeba to i najdete v rozvrhu. A je to fajn. Víte, co čekat. Ale jógovou školu si dnes uděláte za pár víkendů, možná na ni odučíte jednu lekci. A jste hotoví.
Ale každý jsme někde začínali, pamatuju si, jak jsem přetahovala lekce o půl hodiny. Díky všem, co mi to tolerovali 😀 pointa škarohlídského závěru je, že se nám v této oblasti dnes nedostává zpětné vazby. A je to škoda. Učíme se. Ale je to pak pokus-omyl.