Mé první setkání s mantrami bylo skrze CD Raviho Shankara "Chants of India". Bylo to jako vstup do nové a přesto důvěrně známé dimenze. Poslouchala jsem ho měsíce v kuse a stále ho zbožňuju. 🙂

O něco později jsem začala cestovat do Indie, kde jsem se s mantrováním setkala mnohokrát a musím říct, že jsem si tam také naplno prožila všechny jeho účinky. 

V době, kdy jsem se tam cítila opravdu vysílená náročnou jógovou praxí, osamocená a unavená, kdykoli jsem přišla na zpívání, už po pěti minutách jsem začinala brečet. Moc se mi to samozřejmě nelíbilo, ale bylo to asi to nejlepší, co jsem tehdy mohla dělat. Bylo to tak očistné, jako bych brečela někde z nejhlubší hloubky.

Kromě toho jsem se tam tehdy zbavila svého "zpívacího bloku" - kterým, jak jsem zjistila, trpí asi většina zdejší populace. Bojíme se veřejně zpívat, protože nám v dětství nebo ve škole řekli, že to neumíme... a tak se připravujeme o tu radost ze společného zpěvu.

Mantry už se mě od té doby nepustily a na této cestě z Indie se ke mně připojilo i harmonium 😀 

Od té doby pořádám zpívání manter na pobytech, v Ostravě nebo jinde. Je to pro mě asi nejpřirozeněnjší nástroj jak se spojit s božím vědomím. Tedy vnímat, že celý tento svět je nádherným božím dílem, procítit lásku ke všem a všemu. Očistit se od nánosu představ o sobě a světě. Asi jako vyčistit si brýle, kterými se dívám na svět.

Mantrování je tradiční jógová praxe a myslím, že její čas se vrací, protože nás vede z mysli zpět k prožitku sebe samých, k radosti a lásce. K jednoduchosti a otevřenosti.