Newsletter 10/22 🕉 Proč? 🙏 aneb trošku osobnější sdílení.

Srdečně vás zdravím přátelé,
tento víkend jsem strávila s nádherně poetickou a zároveň děsivě realistickou knihou Zlodějka knih. Na jejím konci a ještě půl hodiny poté jsem ji pěkně obrečela. 
Ikdyž to tedy byl těžký a intenzivní prožitek – připomněl mi, jak je důležité:

1. neuzavírat se ve svém světě, zajímat se a pomáhat si (protože lhostejnost je kolikrát stejná jako podepsat nad někým/něčím ortel a zároveň nás postupně „umrtvuje“)

2. jít si do těch hlubin, které jsou méně příjemné. I o tom je nakonec podzimní stažení – k sobě dolů, ke kořenům. Prozkoumat kloubku a najít v kořenech svou sílu, ze které na jaře znovu vyrůstáme.

Dříve jsem nonstop četla, jednu knihu za druhou, byl to můj únik. Po něm přišla fáze – dost bylo úniku, rozhlédni se kolem, svět je okolo. A fáze poledních let je nakonec nějakou integrací obého. Svět je okolo, ale i vevnitř. A o oba je třeba pečovat. Prorůstají se natolik, že hranice mezi nimi přestává být zřetelná.

Když jsme hodně v tom „venku“, začne nám chybět hloubka. Protože není důležité jen to, co děláme – dosažení vnějších cílů nakonec nepřináší očekávané uspokojení (a když tak jen jeho záblesk nebo odlesk očekávaného). Stejně jako by bylo únikem ulpět pouze na tom v nitřním a z konání se stáhnout. A to jsme se asi neplánovaně dostali k Bhagavadgítě. Ale proč ne.

Poslední roky je pro mě tou cestou dovnitř právě jógová praxe, verše z Gíty, ale i jiných textů nebo recitace/zpěv manter. Můžeme se bavit o tom, že je to dobré pro tělo, zdraví – svaly, kosti, hormony, anergetické dráhy…
Ano, je. Ale… nezapomínejme, že maximálně cenná je i ta nehmotná výživa, která mění perspektivu našeho náhledu a prožívání. Nejen v tu chvíli, ale dlouhodobě. Která odhaluje hloubku zdánlivě povrchního.

Zprostředkovat vám právě tohle je nakonec hlavním záměrem mých akcí, lekcí jógy, mantrování, prostě čehokoli.

Myslím, že v dnešní době je velmi potřebné si připomínat, že jsou důležitější hodnoty než navenek viditelný úspěch, vítězství a bohatsví. Je tady cosi jemnějšího, co se nás může dotknout a naplnit nás při pohledu na nebe, na umělecké dílo, při poslechu krásné hudby nebo třeba manter. A má to hodnotu. 

Pokud se vás dotýkají třeba právě mantry, jako mě – není pro vás ztrátou času jim věnovat pozornost. Ikdyž je zřejmě nepoužijete v „praktickém životě“, přináší nám to uspokojení a radost v nějaké hlubší rovinně. 

Možná to můžeme nazvat dotekem posvátna. 
Někdo ho častěji zažívá v přírodě, někdo při hudbě, jiný v kostele. Mysleme ale na to, že to je důležité, učme se tomu vědomě přiznávat hodnotu.

Dříve mi tento přesah zprostředkovávaly nejčastěji právě knihy, dnes je to častěji meditace nebo zvuk mantry a hudba obecně. Naše společná jógová setkání. Každý máme své cesty a je třeba je poznat, protože po nich se vracíme k sobě.

Pokud jsou vaším tématem mantry, promlouvají k vám verše z Bhagavadgíty nebo se vás „to“ dotýká na józe, můžeme se tento podzim setkávat společně online.

Těším se velmi na podzimní stažení a znovuponoření do sanskrtu a veršů Gíty. Do jejich moudrosti i mystiky.

Trošku jsem se rozjela v neplánovaném emailu, ale co. Možná někdo dočte až sem 🙂 Vždycky jsem psala dlouze až při založení webu mi bylo řečeno, že takhle tedy ne – rychle a stručně, to by nikdo nečet… Až před nedávnem jsem si uvědomila, že si to přece můžu dělat po svém a v klidu neprojít sítem většiny.

Buďte s láskou, užívejte si podzimní jas, jablka i kaštany. 

Opatrujte se a zajímejte se. Dopřejte si dotek posvátna, ať už je to přes cokoli zdánlivě „nepraktického“ nebo nezcenného, co se může navenek jevit jako ztráta času. Jen vy víte, proč není 🙂

Monika