Gheranda Samhita

Jógové literatury denně přibývá a jak už to tak bývá (a není to ani špatně ani dobře, prostě to je :-D), každý si tam přidá to svoje. Nápadů pro praxi je opravdu nekonečné množství, ale jednou za čas je příjemné, vydat se přímo k prameni.

gheranda samhitaDnešním pramenem nám bude text pocházející přibližně z konce sedmnáctého nebo 18. století. Jeho nejstarší dochovaná verze pochází z roku 1802. Jmenuje se Ghéranda Samhita a je to spis spadající do oblasti Hatha jógy. V této oblasti patří k dvěma dalším významným pramenům jako je Hatha Yoga Pradipika nebo Šiva samhita.

Spis je veden jako dialog mezi Chanda Kapali a Ghérandou. Chanda je ten, kdo si zde žádá ponaučení a občas, jednou nebo dvakrát položí otázku.

Pokud jste ještě žádný z těchto spisů nečetli musíte si zpočátku zvykat na jejich jazyk. Hodně kudrlinek a každá druhá technika je ta zaručeně nejlepší, která vás ochrání před všemi nemocemi a smrtí. A samozřejmě se musí uchovávat v přísné tajnosti. Takže článek prosím nesdílejte 😉 😀

Oproti dnes nejznámějšímu systému Ashtanga (osmistupňové) yogy, nabízí Ghéranda samhita systém „sedmi pilířový“. Každé oblasti je tak přehledně věnována jedna kapitola. Oblasti, pilíře nebo stupně jsou podle Ghérandy následující:

  1. Shatkarma – očistné techniky
  2. Asana – pozice těla
  3. Mudra – pozice spojené s bandhami, koncentracemi atd.
  4. Pratyahara – techniky na odtažení smyslů
  5. Pránajáma – dechové techniky
  6. Dhyana – meditační techniky
  7. Samadhi – cesty k samadhi

Nenajdeme zde tedy žádné jámy a nijámy a co je zajímáve, je taky že pratyahara předběhla pránajámu. V klasické józe se postupuje od tělesných technik k vnitřním technikám, a tedy pránajáma je předstupněm pratyahary, protože se při pránajáme stále něco dělá s tělem, na rozdíl od pratyahary.

Je toho spousta zajímavého, co se v Ghérandě dočtete, takže rozhodně doporučuji ke čtení, na konci článku vám uvedu nějaké zdroje, kde text zakoupit nebo online stáhnout. A dokonce i v češtině. Ale teď ještě vyberu pár věcí, které mě zaujaly a které dnes třeba známe trošku jinak. To, že se často liší názvy pozic a technik od těch dnes používaných, s tím se už holt musíme smířit…

Začneme od očistných technik, kterým se věnuje první kapitola knihy.

Už mě nešokují techniky jako je bahikršta (zde nazýváno džala vasti/basti) – tedy vyvržení konečníku a jeho omytí ve vodě 😀, zaujalo mě, že tohle se provádí v pozici židle – utkatásáně. Jistě tu klasickou dnešní židli znáte, není to úplně pohodlná pozice, abychom se mohli soustředit na vyvržení konečníku, nemyslíte? Moc se mi potom zalíbil popis pozice v následujícím díle o asánách, krásně z něj totiž vidíme, co je židle na západě a co na východě. Utkatasana v Ghéranda Samhitě je sed na patách v dřepu. Tedy přibližně pozice na obrázku. Prostě si z pat uděláte židličku a je to. A my jsme to na západě prostě pochopili po svém 😀

http://findingourhunger.com/2013/04/09/breathing-through-an-awkward-pose/
http://findingourhunger.com/2013/04/09/breathing-through-an-awkward-pose/

V kapitole o asánách se zase dočteme…

… že „asán popsaných Šivou je 8 400 000, kolik je v tomto vesmíru druhů tvorů“. Z nich je nejlepších 84 a pro člověka prospěšných 32. Některé je podle popisu nemožné identifikovat a některé se dnes jmenují jinak. Třeba uštrásaně dnes říkáme dhanurásána a šavásánu, pozici mrtvoly nazávají v Ghérandě Mrtásna.

V kapitole o mudrách mě ne moc potěšila khečárí mudra…

To, co dnes nazýváme khečarí mudrou, tedy jazyk vzadu na horním patře je zde nabho mudra a khečárí je prořezávání šlachy pod jazykem, které se má provádět postupně a pravidelně. Tak aby se nakonec dalo jazykem dosáhnout na horní patro dozadu, kde končí nosní dárky a ucpat je zevnitř. Což je podle Ghérandy jedna z cest k samádhí. Asi to nebude ta moje, co vy? 😀

Stejně tak jsem nikdy nezkoušela Sloní mudru- matangini mudra– tedy po krk ve vodě nadechovat nosem vodu a plivat ji ústy a potom naopak – přijímat ústy a „plivat“ nosem. Je to prý ničitelka rozkladu. Hlásí se někdo, kdo to dobrovoně vyzkouší?

V Ghérandě se dočteme dále o čakrách, kundaliní a pěti technikách koncentrace, nazývaných mudra pěti dharan.

Jak, kdy a kde na pránajámu?

Krátkou kapitolku o prátyahaře následuje kapitola o pránajámě. První tedy to, jak se na ní nachystat, kde a kdy ji provádět. Tam se dozvídáme, že se pránajáma nesmí dělat v cizině, v lese a v davu lidí.

Místo, kde se provádí by mělo být čisté, ale žádné savo, nejlépe vyčistíme, potřeme kravím hnojem…

A dobrý zpráva na březen: nejlepší začátek pro praxi pránajámy je jaro nebo podzim, takže šup na to 🙂

V Ghéranda Samhitě se také dočteme, co by měl jogín jíst a nejíst. Jako důležité pravidlo je zmiňováno nechat polovinu žaludku prázdnou. Ale nepostít se a ani tělo příliš netrápit a nenamáhat. Pránajámu provádíme s tváří obrácenou k východu nebo severu. Pránajám zde najdeme osm druhů. Jedná se opět o známé techniky, často pouze pod jiným názvem.

Dalo by se toho napsat ještě spousta, ale není nic snazší, než jít přímo ke zdroji a napít se z pramene.

Na internetu si můžete stáhnout hned několik textů…

Česká verze je TADY.

Pokud čtete v angličtině, můžete si stáhnout předmluvu a ukázku ZDE, nebo koupit knížku, třeba i v pdf TADY.

A aby toho nebylo málo, ještě jedna anglický verze zdarma ke stažení – tady.

A k tomu všemu jsem si ještě půjčila z knihovny tuto verzi.

Tak pokud byste nevěděli, co dělat další neděli…

S láskou Monika

Monika Winklerová
Monika Winklerová je hlavní autorkou a "programátorkou" tohoto webu. Věnuje se výuce různých jógových stylů - od dynamické Ashtanga vinyasa yogy až po klidnou Yin yogu. Je učitelkou Rádža jógy (200 hod., ČR), Ashtanga Vinasa yogy (200 hod., Indie), Hatha Yogy (200 hod., Indie) a Yin Yogy (100 hod., ČR) Posledních pět let se věnuje pořádání vlastních kurzů, workshopů a pobytů všude po světě. Co ji k józe přivedlo a jak jóga změnila její život, si můžete přečíst v jejím příběhu. >>
Komentáře